neděle 21. srpna 2016

O vodě nejen na zahrádce a v domácnosti

                                                              www.zionfarm.cz

Pro některé kultury jsou prameny, řeky a jezera posvátným místem. Při východu a západu slunce, ale i během dne zde pronáší své modlitby, zpěvy a poděkování. Jak moc jsme se odklonili od Přírody, když vodu bereme jako samozřejmost, která se dá koupit ?
Nejlepší je voda pramenitá. Po ránu je dobré vypít sklenici čisté vlažné vody, aby se tělo pročistilo. Škodí nám nedostatek vody i přebytek, proto si musíme hlídat pitný režim během dne a nejvíc vypít dopoledne. Čistá voda léčí. Má jiný program než ochucené vody, čaj a kafe, ty nemůžeme počítat. Vodu si mícháme teplejší, aby jí tělo nemuselo zahřívat a naopak nepijeme nic úplně horké, aby to zas nemuselo chladit.
Okolo pramene čisté vody se usadili lidé i u nás na kopci už hodně dávno. Při cestování po oblastech, kde byla pitná voda vzácností, jsme si uvědomili její důležitost a jak velkou potřebu a spotřebu vody člověk má. Mohli jsme si to vyzkoušet hned jak jsme se nastěhovali. Museli jsme vyčistit pramen a obnovit ruční pumpu. Voda je ve studni asi 50 m od domu, každý den jsme museli donést 4 kýble na mytí nádobí, vaření a pití. Každá vana znamenala donést 16 kýblů vody ze studně. Když jsme zaseli semínka a začalo být opravdu horko, tak i přes veškerou naši snahu jsme nebyli schopni nanosit dostatečné množství vody, aby jsme zavlažili všechny oseté plochy a keře, které jsme vysázeli. Začali jsme přemýšlet, jak naší spotřebu vody v hospodářství i domácnosti stáhnout na minimum, jak zadržet vodu v krajině a uchovat v nádržích. Na sběr dešťové vody jsme umístily pod dům do stáje dvě 1000 litrové nádrže a zbytek svedli do jezírka. Chvíli jsme používali vodu z nádrží, ale ta nebyla ideální na koupání a vodu do kuchyně jsme i nadále nosili. Rozhodli jsme se proto, že do domu přivedeme vodu ze studně a vodu z nádrží necháme na zalévání zahrádky. Diky elektřině ze slunce nám teď teče voda z kohoutku a čerpáme vodu na zahrádku. Ale i nyní více mulčujeme  a netrháme tolik plevel, než abychom pravidelně zalévali.
Pod studánkou jsme měli rybníček a v tom se každoročně zkazila voda a v létě se už nedala používat ani na zalévání. První impuls k předělání rybníku na jílové koupací jezírko přišel s knížkou od Seppa Holzera. Na svém pozemku si vytvořil neuvěřitelnou soustavu rybníků, jezírek, potůčků a mokřin. Už při pobytu ve Skotsku jsme slyšeli výraz (natural swimming pool - přírodní bazén), kde se ale převážně používá fólie. Při dělání výkopů na přívod pitné vody ze studně do domu jsme zjistili, že máme dost podzemní vody a podloží jílové. Tak jsme se rozhodli rybník opravit a přizpůsobit ho tak, aby se už nadále nekazil a sloužil jako zásobárna vody na zavlažování a koupání. Opravili jsme hráze, přidali přepad a mělké břehy pro vodní rostliny jako čistící zóny. Tohle léto si díky tomu opravdu užíváme - kdykoli nám bylo už moc vedro, tak jsme se šli schladit. Rozšířili se i naše vědomosti a zkušenosti ohledně otužování a můžeme pomalu začít prodlužovat koupací sezónu :-) Úbytek vody nějaký je, ale pramen a voda ze střechy vždy vodu doplní. Co jsme četli, tak usazení a utemování dna trvá u jílových jezírek až 3 roky.  I nadále ho upravujeme, osazujeme čistící zóny, mulčujeme hráz a okolí. Je tam už teď úžasná energie a my jsme šťastný  ikdyž prší - Příroda i my vodu potřebujeme. Děkujeme za ní a necháváme se inspirovat. Rozdávejme pozitivní energii, té negativní je všude dost :-).
Příště něco o bydlení a topení.

sobota 30. července 2016

Jedlé rostliny z Přírody


Jedlé rostliny z Přírody
Důležité je pro nás jíst potraviny čerstvé, mají pak velkou radiovitalitu (energie obsažená v potravinách). Ta je největší hned po sběru, takže nejlepší je sbírat a rovnou pojídat. Lesní ovoce má mnohem víc prospěšných látek než skoro všechno co kupujeme. I proto že vyrostlo bez hnojiv a je lokální. Přesto na maliny, ostružiny a borůvky do lesa už moc lidí nechodí! Z louky nebo přímo ze zahrádky si můžeme přinést různé lupení plné vitamínů a ihned ho zpracovat.
Z dětství si pamatuju, jak jsme pojídali květy sedmikrásek, šťovík a vysávali pyl z květů hluchavek. Výčet planých jedlých rostlin už vydá bez problémů na knížku, tak proč jsme zavrhli něco co je zadarmo, přirozené a zdravé?
Po příchodu na samotu u lesa jsme začali dělat bylinkové čaje (z kopřivy, řebříčku, lípy, bezu, šípku, třezalky...) a využívat poklady okolních luk a lesů.
Kopřiva: kopřivový špenát byl první planou pochoutkou, kterou jsme vyzkoušeli. Používáme k tomu mladé kopřivy nebo vrcholky starších. Pak jen podusíme na osmahnuté cibulce. Teď ještě přidáváme slunečnicová semínka (přidáme na cibulku když je sklovatá). Špenát ještě mícháme z mladých listů kozí nohy (ještě nerozvinutých) a jitrocele (před květem rostliny). Z kopřivy připravujeme polévky, přidáváme do omelet, nádivek...Požíváme je buď tepelně upravené nebo alespoň spařené, neboť v kopřivových chloupcích je toxická látka, která se rozkládá v neškodné složky při 80℃.
Růže šípková: sbíráme okvětní lístky, pak plody na výborný čaj (večer šípky namočíme, ráno chvíli povaříme a přecedíme přes jemné sítko) a na skvělou šípkovou omáčku (šípky očistíme, povaříme a semínka přepasírujeme přes síto. Dáme na cibulku a omajda je hotová).
Bez černý: pro naše předky to byl keř čarodějný, v němž sídlili mocní duchové a dobré víly. Podle lidového pořekadla: před heřmánkem klekni a před bezem smekni :-). Sbíráme květy i plody. Z květů se vyrábějí sirupy, vína, obalují se v těstíčku a vysmažují na sladko či slané. Čaj z květů používáme při nachlazení - má účinek potopudný a močopudný ochlazuje a proto se používá při horečce. Z květů odstraňujeme co nejvíce stopečných částí, protože obsahují složky dráždící ledviny. Z plodů bezu děláme šťávu, lze připravit i povidla. Nesmějí se konzumovat syrové a pecičky jsou také jedovaté. Pozor na záměnu s bezem chebdí - vytrvalá bylina vysoká jen 1-2 m, nemá kůru a květy jsou červenavě bílé!
Ne všechno s nálepkou "plevel" je na naší zahrádce tím otravným roštím. Na svých záhonkách ponechávám jitrocel, kontryhel, slezovou růži i ptačinec žabinec.
Jitrocel kopinatý a větší: je jedním z prvních "plevelů", které nám dodají potřebné vitamíny po zimě. Sbíráme mladé listy dříve, než se vytvoří květní stvoly, nejlépe na jaře, ale i několikrát ročně, tak jak obrážejí po posekání rostlin. Přidáváme je do polévek, omáček, špenátu a salátů.
Jahodnik obecný (lesní): listy jahodniku sbíráme mladé do doby květu a používáme čerstvé (mají vysoký obsah vitamínu C) ve směsi s ostatními bylinami do polévek a sušené k přípravě čajů. Chutnější jsou fermentované - zavadlé listy v tenké vrstvě stočíme pevně do utěrky a necháme je 12 hodin fermentovat. Ztmavnou a rozvoní se, pak je dosušíme a uchováme v suchu.
Ptačinec žabinec: jedlou částí je  mladá křehká nať s listy, vhodná na salát i do polévky, nádivek, špenátu...Mladé výhonky můžeme sbírat prakticky po celý rok, i v mírné zimě.
Tím končí skromný výčet jedlých planých rostlin, které se u nás dají nasbírat. Na závěr už jen pár s kterými začínáme jako popenec, lopuch, pupava...dobrou chuť :-)  
Příště o vodě nejen na zahrádce a v domácnosti.
Hodně času a inspirace venku v Přírodě :-)                                                                                

 http://zpatky-k-prirode.blogspot.cz                                                                                                                  
www.zionfarm.cz   Facebook - zionfarm
     

středa 29. června 2016

Rostliny na naší bezorbové zahrádce

Ovoce a zelenina, které kupujeme v obchodech je většinou plná chemikálií a dovezená zdaleka. Na bezorbové zahrádce pěstujeme rostliny přirozenou cestou a nemusíme ani tolik zalévat, protože půda si díky organickému materiálu drží vlhkost po dlouhou dobu.
Hospodaříme permanentně udržitelně:
- nepoužíváme chemii na zahrádce ani v domácnosti, aby půda i voda zůstaly čisté
- zúrodňujeme půdu
- šetříme vodou
- pěstujeme permanentní (víceleté) rostliny: křen, rebarboru, jahody, pažitku, cibuli ošlejch a sibiřskou, chřest, topinambury, česnek medvědí, stachys sieboldi, merlik všedobr, batolku...
a bylinky - léčí nás, krásně voní a rostou skoro sami: meduňka, šalvěj, jahodová máta, yzop, řepik, tymián, saturejka, majoránka, levandule, šanta, pupalka...
z keřů například rybízy, angrešty, jostu, ostružiníky, maliníky, kanadské borůvky, brusinky...
Zkoušíme pro nás nové druhy zeleniny, které se snadněji pěstují - mangold, sléz přeslenitý, novozélandský špenát čtyřboč, roketa (neodmyslitelná součást salátů)...
Zajímavé jsou květiny s jedlými květy - denivky, chrysantémy, lichořeřišnice. Dodají kouzlo zeleninovým jídlům.
Pro zlepšení půdních poměrů používáme mulč (vrstva organického materiálu), kompost, jíchy   (z kopřivy, kostivalu, kapradiny) a lupinu - je to trvalka která dodává do půdy dusík. Někdy pokládám stonky kopřiv a kostivalu přímo do záhonů - mulčují a dodávají živiny rovnou.
Na ochranu před větrem se nám osvědčily beztrnné a velkoplodé ostružiny. Dali jsme je na slunce a postavili pro ně samostatný plot. Rozrostly se rychle, plodí hodně a jsou výborný :-)
Nenáročnou rostlinou na pěstování jsou cukety. Když se předpěstují, tak slimáci nemají šanci    a pak je můžeme sklízet celé léto. Ze zahrádky je možné jíst nejen zdravě, ale i chutně. Na našem FB najdete pár receptů.
Mojí oblíbenou zeleninou jsou dýně - je víc druhů - špagetová, máslová, hokaido...potřebují víc kompostu, ale pak se můžeme těšit na velkou sklizeň. Svými mohutnými listy si vytvoří stín a i v těch největších vedrech jsme je zalévali jen párkrát. Je třeba zaštípávat nové šlahouny pokud už jich je dost, rostlina je neuživí. Ve stáji na slámě  nám vydrží až do února. Co nestihneme sníst nasuším na sítě nad kamny, měkká semínka sníme a zralá si nechám na příští rok na zasetí. Jednoduchý recept - nakrájíme dýni, brambory a tofu na kostičky a dáme zapéct do trouby.
Vitamínovou bombou je černý rybíz. Přes léto ho zobáme když dozrává, ale tu pravou hodnotu má pro nás až v zimě. Predsuším ho v troubě na 40℃ a pak dosuším na sítě. Bez problémů takhle suším i třešně, které ještě odpeckuji. Chutná a zdravá jsou i vyloupaná jádra z pecek třešní a višní.
V zimě a na jaře také požíváme kořen křenu, nejlépe čerstvě nastrouhaný. Uplatňují se jeho fytoncidni složky a obsah vitamínu C proti nákazám. Byly prokázány i protinádorové účinky. Využíváme i mladé křenové listy k nakládání zeleniny a do polévek. Pro křen a mátu je dobré vytvořit samostatné ostrůvky, nebo je dát do rohu zahrádky a okolo nich sekat. Pak nemají šanci se rozrůst. Není to jako s baobabi v Malém princovi, o které když se nestaráte, tak snadno zarostou celou planetu :-)
Jahody budou sladší pokud k nim do záhonku přidáme kameny. Mohou pak z nich odebírat teplo. Perfektní jsou ty placaté, na těch se dá i stát a sbírat. Jahodníky jsou i dobrým podrostem - na jeden záhon jsem přinesla pár lesních jahod, které pod květinami a zeleninou vytvořili "jahodový koberec".
Rajčatům se na naší zahrádce moc nedařilo. Před barákem v květináčích jim to slušelo o dost víc.
Ještě pár zástupců víceleté zeleniny:
Reveň rebarbora - řapíky listů se sloupnou a syrové, vařené nebo pečené se používají do sladkých jídel. Stačí ji krátce povařit a zahustit třeba pudinkem. Používám ji i do omáček místo octu. Ještě uzavřená poupata se mohou dusit jako brokolice. Na konci června sklizeň ukončíme, aby rostlina mohla zásobit kořeny živinami.
Chřest - pěstovali ho naše babičky stejně jako cibuli ošlejch. Tence se sloupne a podusí nebo uvaří.
Merlík všedobr je víceletý pláný špenát - používáme mladé listy na salát pro ty, kteří mají rádi hořkou chuť. Starší listy uvařit jako špenát, mají příjemně výraznou chuť. Mladá květenství dusit jako chřest.
Topinambury (víceleté brambory) - lze je jíst syrové nebo vařené, chutnají trochu jako kedlubna...
Přijeďte se podívat, rádi Vám vše ukážeme, vyměníme si semínka, sazeničky, zkušenosti a informace. Podpořte náš projekt svou návštěvou.
Pozitivní vibrace nejen v Přírodě a na zahrádce :-)
Příště o jedlých rostlinách z Přírody.
http://zpatky-k-prirode.blogspot.cz/                                                                                                                                 http://www.zionfarm.cz/co-nabizime.html                                                                                           Facebook - zionfarm

pondělí 30. května 2016

Jak jsme zakládali bezorbovou zahrádku

http://zionfarm.cz/farma.html
Vyměnili jsme rytí, které narušuje strukturu půdy za přírodnější cestu, kterou je mulčování. Půda je pak chráněna před erozí, drží vlhkost a odumírající kořínky přilákají žížaly a další pomocníky. Čím déle mulčujeme, tím je půda kypřejší a úrodnější. Je to o něco pomalejší, ale přirozený proces.
Když jsme se nastěhovali na samotu u lesa, tak nikde nebyly žádné ploty a pozemek byl úplně zarostlý. Okolí domu připomínalo spíš starý neudržovaný sad. Rostly tu stromy všeho druhu - ořešáky, višně, jabloně, švestky, osiky, břízy...Po předešlých obyvatelích se kromě vzrostlých stromů zachovala ještě pažitka, narcisky, rybízi a angrešty.  Na spodku zahrádky (ze severu) jsme udělali vyvýšený záhon jako ochrannou bariéru spodního patra a nechali jabloně, švestky a hrušně, aby jí chránili před větrem a částečně vytvořili jedlý les - různá patra - zelenina/keře/stromy. Ostatní stromy jsme pokáceli, aby budoucí zahrádka dostala světlo, vznikla tak sluneční past (prostor osazený ze severu a otevřený na jih) a vytvořili se co nejlepší podmínky pro pěstování. Plot okolo zahrádky je z laťek, aby psi, zajíci ani srnky už neměli šanci se tam dostat.
Ten první rok to byl spíš pokus - omyl jestli něco vyroste. O rostlinách a půdě jsme věděli málo. Díky ořešákům, byla půda kyselá a moc toho na ní nevyrostlo. Pořídili jsme pár knížek o permakultuře a organickém pěstování rostlin. Pak už se jen učili s přibývajícími zkušenostmi.
Začali jsme mulčovat kartony a slámou a stavět záhonky z kulatin bříz, kterých máme na pozemku hodně. Teď jako mulč používáme čerstvou trávu (ve slabší vrstvě) a částečně zetlelou, kterou sečeme v létě, necháme zaschnout, shrabeme, ale na záhon dáváme až na podzim, kdy semínka trávy ztrácí schopnost klíčit. Pro nás je to přírodnější volba a je to materiál z vlastních zdrojů :-). Vrstvu zetlelé trávy děláme vysokou asi 30 cm. Když jsme dali málo, plevel prorostl, když hodně přilákalo to slimáky. Udělali jsme proto hromady kamení, které vytváří úkryty pro různé živočichy - ještěrky, slepýše - ty se živí slimáčími vejci. Jestli je půda připravená poznáme podle toho, že jakýkoli plevel snadno vytrhneme. Někdy je dobře připravená jen část záhonu, tu použijeme na zeleninu a na zbytek dáme brambory nebo opět zamulčujeme. Vedle některých rostlin pokládáme menší kusy dřeva (sukaté) a kameny - drží vlhkost, podporují půdní život, menší rostliny ochrání před silným sluncem nebo větrem.
Záhony máme větší (cca 2 klasické) a používáme prkna na chození po nich. I cestičky máme široké, aby bylo dostatek prostoru pro kolečko. Když zakládáme nový záhon začínáme s bramborami. Půda se mulčuje a ještě k tomu sklízíme. Zjistila jsem, že všechny hlízy brambor naklíčí, i ty nejmenší! Není žádná minimální velikost :-). Záhon zamulčujeme na podzim, na jaře ho odkrejeme, vysázíme brambory, přidáme k nim kompost a z mulče vytvoříme hrůbky - drží si tak lépe vlhkost. Pak akorát přidáváme trávu podle potřeby. Je lepší dát míň a přihazovat než brambory přidusit a pak zase ubírat. Silná vrstva udusí všechen plevel.
Další rok je záhon připraven na osetí nebo osázení.
Příští díl bude o rostlinách, které pěstujeme na naší zahrádce.

úterý 15. března 2016

Zpátky k přírodě

www.zionfarm.cz
Zpátky k přírodě

Naše tříčlenná rodina žije již 7.rokem na samotě se 4,5 ha totálně OFF GRID (bez připojení k elektrické síti, vodovodu a kanalizaci). Teď máme ještě 3 psy, kočku a čuně. Jsme vegetariáni a prasnička Jaima nám zatím udržuje sad. Nejbližší soused je ve vesnici vzdálené 2 km. Důvodů proč jsme odešli z města bylo hodně...
5 let jsme žili a pracovali ve větším městě ve Skotsku. Peněz jsme měli dost, ale zdravý ani šťastný jsme nebyli. Náš život postrádal nějaký cíl. Tak jsme pracovali a těšili se na dovolenou.
Vyrazili jsme na Jamajku. Tam se moc neřeší, která část džungle je čí. "No problem, man" říkají často :-). Potkali jsme rastamany, kteří žili v džungli, stloukli si vlastní chýši, pěstovali si jídlo a věděli kam pro něj jít. Byli zdraví a usměvaví.
Pak přišel výlet do Indie. Bylo dobře, že jsme vyrazili na 2,5 měsíce, protože teprve po 3 týdnech jsme se aklimatizovali a začali si vše užívat. Indie nás uskromnila a trochu odklonila od zažitých evropských standartů. Většinou jsme měli malinký pokojíček, tvrdou postel a místo sprchy kýbl teplé vody. A byli jsme připravený začít jinak :-)
Po návratu z Indie se na nás po 2 létem hledání pozemku konečně usmálo štěstí a my jsme dostali životní šanci. Původně jsme hledali jen hektar louky, proto jsme si ze Skotska přivezli i karavan, ale jsme opravdu vděční, že máme i studnu, rybník, ovocný sad a dokonce i baráček. Hned po první prohlídce jsme souhlasili s koupí a do měsíce se stěhovali. To jsme ještě táhli věci na sáňkách, protože cesta z vesnice nebyla průjezdná. Zatopili jsme v petrách, jídlo zavěsili ke stropu, aby nám ho myšky přes noc nesnědly a těšili se na nová dobrodružství :-).
Poslední stálí obyvatelé tu byli po 2.sv. válce, tak nás čekalo hodně kácení, vyklízení a oprav. Rozhodli jsme se pro život s minimálními náklady, myslet pozitivně a žít s respektem k Matičce Zemi. Nosili jsme vodu ze studně, dřevo na zádech, svítili svíčkami a sekali kosou. Už máme přivedenou vodu do baráku a traktor, veterána Máňu (Major 40), kterým svážíme dřevo, děláme seno a mulč. Je to zas o něco snazší a zbývá nám energie i na jiný věci...Elektřina je z malého panelu 20 Wp a skladujeme jí ve staré baterii od auta. Vystačí na svícení 2 lampiček, nabití tabletu a telefonů nebo napájení wi-fi. Na provoz velkých spotřebičů jako je nářadí na stavbu slouží elektrocentrála.
Jeden z hlavních důvodů proč jsme sem přišli bylo žít v přírodě, pěstovat čisté jídlo a směřovat k soběstačnosti. Začali jsme teda s rytím. Bylo to náročné, protože náš pozemek je převážně úhor. To ale bylo důležitý, protože asi jen proto zůstal vcelku! Naštěstí jsme se dozvěděli o permakultuře (pěstování blízké přírodě) a bezorbovém hospodářství. Věděli jsme, že to je cesta pro nás. Od té doby jsme už na rýč nesáhli, teda když zrovna nesázíme stromy nebo keře. V přírodě má vše svůj řád a funguje dokonale i bez nás. Proto ani my na naší zahradě už nehrabeme listí a nepřevracíme hlínu. Zkusili jsme si to, a když to jde i jinak, proč ne...Oplotili jsme část pozemku a začali mulčovat (mulč - z angl. slova mulch - vrstva organického materiálu) a pomalu zúrodňovat náš pozemek. Postupně bysme rádi vytvořili malé permanentní zahrady, které budou poskytovat čisté jídlo bez chemikálií nejen pro nás. Mít jídlo jako lék. Doufáme, že nám v budoucnu pomůže se zúrodňováním větších ploch prasnička Jaima. Zaměřili jsme se na pěstování víceletých (permanentních) rostlin, protože sít a sázet všechno dokola je docela fuška. Je skvělý přijít na jaře na zahrádku a tam už vykukuje cibule ošlejch a česnek medvědí. Přes léto snídat jahody a ostružiny, na podzim louskat oříšky. V zimě sedět u kamen s bylinkovým čajem, sklenicí sušených třešní a děkovat, jaký dary jsme dostali.
Kavery a Seva